Roztříštěné sedimenty / Polina Davydenko

– 15. 1. 2027

Místo konání: Benešov

Malé náměstí 74, Benešov, Středočeský kraj

  • Kultura
Roztříštěné sedimenty / Polina Davydenko
Roztříštěné sedimenty / Polina Davydenko

O akci

Výstava Roztříštěné sedimenty představuje tvorbu Poliny Davydenko, umělkyně pracující s fotografií, videem a instalací. Ve své práci se zaměřuje na témata, která jsou jí osobně blízká – krajinu, domov, migraci a především válku na Ukrajině. Davydenko, která od dětství žije v České republice, pravidelně navštěvuje své rodné město Dobropilja v Doněcké oblasti a sleduje, jak válka mění tamější krajinu, životy lidí i místa poznamenaná destrukcí. Výstava kombinuje dvě videa a objektovou instalaci. První video, vzniklé během studií na brněnské FAVU, prostřednictvím hlasu vytěženého uhlíku přibližuje každodenní život Dobropilje, města spojeného s těžbou černého uhlí. Davydenko ho přirovnává k včelímu úlu, kde je uhlí všudypřítomné, ale často přehlížené – podobně jako pochybnosti o smyslu a ceně toho, co děláme. Druhé video, natočené v létě 2026, dokumentuje návrat umělkyně do Doněcké oblasti, kde jako válečná reportérka sleduje proměny krajiny a životů obyvatel v ohnisku války. I přes radikální změny nachází paralely s minulostí – lidé se nyní ukrývají v zákopech a podzemních šachtách, zatímco válka zanechává trvalé stopy v krajině i paměti. Davydenko ve své tvorbě zkoumá, co si místa s hlubokým významem uchovají i po zásahu ničivé síly. Její poetický a zároveň nekompromisní přístup otevírá otázky, které se dotýkají nás všech: Jak vnímáme obrazy války? Jaký je rozdíl mezi mediálními záznamy a osobní uměleckou výpovědí?

Ve zkratce

  • Dvě videa zachycující proměny Doněcké oblasti – jedno z doby před válkou, druhé z léta 2026.
  • Objektová instalace doplňující vizuální výpověď o vlivu války na krajinu a lidské osudy.
  • Reflexe témat domova, migrace a války prostřednictvím citlivého a poetického přístupu.
  • Srovnání každodenního života v Dobropilji před a během války, včetně paralely mezi dolováním a ukrýváním se v zákopech.
  • Otázky o vnímání války a rozdílu mezi mediálními obrazy a uměleckou výpovědí.

Popis události

Polina Davydenko pracuje především s fotografií, videem a instalací. Ve své práci se věnuje tématům, která jsou jí osobně blízká – ať již jde o krajinu, domov, migraci a v posledních letech především válku na Ukrajině. Přestože od dětství žije v České republice, pravidelně se vrací do svého rodného města Dobropilja v Doněcké oblasti a sleduje, jak se mění lidé a jejich každodenní život i místa poznamenané destruktivní válkou.

Ve výstavě Roztříštěné sedimenty Davydenko s divákem komunikuje prostřednictvím dvojice videí a objektové instalace. První z videí vzniklo ještě během Polininých studií na brněnské FAVU. Hlasem vytěženého uhlíku vypráví o každodenním životě Dobropilje, města definovaného těžbou černého uhlí. Přirovnává ho k dění ve včelím úlu, ke včelám, které, ačkoliv produkují med, získávají za něj pouze sladkou náhražku. I přesto, že je uhlí všudypřítomné, jako by ho už nikdo nevnímal. Je přítomné jako hluk z těžebních věží, jako tiché pískání v uších, které slyšíme jen když se na něj zaměříme, podobně jako na pochybnosti ve chvílích, kdy přemýšlíme o tom, co děláme a za jakou cenu.

Druhé z videí vzniklo během tohoto léta. Davydenko se v něm jako umělkyně a válečná reportérka vrací už po několikáté do důvěrně známých míst v Doněcké oblasti, aby dokumentovala proměny tamější krajiny i jejích obyvatel, nacházejících se v samém ohnisku válečného dění. Ačkoliv se život místních od dob před válkou radikálně změnil a jsou nuceni přizpůsobovat se aktuální situaci, přesto v něm Polina sleduje některé paralely. Jejich kroky podobně jako před válkou směřují pod zemský povrch. Ne do dolů, které museli horníci narychlo opustit, ale do zákopů a podzemích šachet, kde hledají úkryt před nebezpečím, zatímco frontová linie postupuje jedním či druhým směrem a zanechává za sebou nenávratné stopy na tváři krajiny, prázdné domovy a poznamenané lidské osudy – zarývá se hluboko do navršených sedimentů půdy a paměti.

Davydenko zajímá, co si v sobě mohou, i přes zásah ničivé vnější síly, uchovat místa, ke kterým máme hluboký vztah. Její tvorba je citlivá a poetická, zároveň ale otevírá znepokojivá témata a nastoluje zásadní otázky, které se dotýkají každého z nás. Jak se díváme na obrazy války? Co nám sdělují a jak na nás působí? Existuje rozdíl mezi těmi, které nám předkládají média a osobním svědectvím transformovaným do umělecké výpovědi?

Podobné akce