Roztříštěné sedimenty / Polina Davydenko
– 15. 1. 2027
Místo konání: Bystřice
Dr. E. Beneše, Bystřice, Středočeský kraj
- Kultura
O akci
Roztříštěné sedimenty je výstavou umělkyně Poliny Davydenko, která ve své tvorbě propojuje fotografii, video a instalace. Zaměřuje se na témata, jež jsou jí osobně blízká – krajinu, domov, migraci a zejména válku na Ukrajině. Davydenko, která od dětství žije v České republice, pravidelně navštěvuje své rodné město Dobropilja v Doněcké oblasti a sleduje, jak válka mění tamější život i krajinu. Výstava představuje dvojici videí a objektovou instalaci. První video, vzniklé během studií na brněnské FAVU, prostřednictvím hlasu vytěženého uhlíku reflektuje každodennost Dobropilje – města, jehož identitu utváří těžba černého uhlí. Davydenko přirovnává život horníků k včelám, které sice produkují med, ale samy se spokojí se sladkou náhražkou. Uhlí, ač všudypřítomné, se stává neviditelným hlukem, který vnímáme jen tehdy, když se na něj zaměříme. Druhé video, natočené v létě 2026, zachycuje návrat umělkyně do Doněcké oblasti jako válečné reportérky. Davydenko dokumentuje proměny krajiny a život obyvatel, kteří se ocitli v ohnisku konfliktu. Ačkoli se jejich realita radikálně změnila, některé vzorce přetrvávají – místo dolů nyní lidé hledají úkryt v podzemních šachtách a zákopoch. Výstava klade otázky, jak vnímáme obrazy války, jaký je rozdíl mezi mediálním zobrazením a osobní uměleckou výpovědí a co si místa uchovávají i přes ničivé zásahy vnějších sil.
Ve zkratce
- Dvojice videí reflektujících život v Doněcké oblasti před a během války
- Objektová instalace propojující osobní a kolektivní paměť místa
- Téma migrace, domova a proměn krajiny zasažené válkou
- Citlivý a poetický přístup k těžkým tématům, který otevírá zásadní otázky
- Porovnání mediálního zobrazení války s uměleckou výpovědí
Popis události
Polina Davydenko pracuje především s fotografií, videem a instalací. Ve své práci se věnuje tématům, která jsou jí osobně blízká – ať již jde o krajinu, domov, migraci a v posledních letech především válku na Ukrajině. Přestože od dětství žije v České republice, pravidelně se vrací do svého rodného města Dobropilja v Doněcké oblasti a sleduje, jak se mění lidé a jejich každodenní život i místa poznamenané destruktivní válkou.
Ve výstavě Roztříštěné sedimenty Davydenko s divákem komunikuje prostřednictvím dvojice videí a objektové instalace. První z videí vzniklo ještě během Polininých studií na brněnské FAVU. Hlasem vytěženého uhlíku vypráví o každodenním životě Dobropilje, města definovaného těžbou černého uhlí. Přirovnává ho k dění ve včelím úlu, ke včelám, které, ačkoliv produkují med, získávají za něj pouze sladkou náhražku. I přesto, že je uhlí všudypřítomné, jako by ho už nikdo nevnímal. Je přítomné jako hluk z těžebních věží, jako tiché pískání v uších, které slyšíme jen když se na něj zaměříme, podobně jako na pochybnosti ve chvílích, kdy přemýšlíme o tom, co děláme a za jakou cenu.
Druhé z videí vzniklo během tohoto léta. Davydenko se v něm jako umělkyně a válečná reportérka vrací už po několikáté do důvěrně známých míst v Doněcké oblasti, aby dokumentovala proměny tamější krajiny i jejích obyvatel, nacházejících se v samém ohnisku válečného dění. Ačkoliv se život místních od dob před válkou radikálně změnil a jsou nuceni přizpůsobovat se aktuální situaci, přesto v něm Polina sleduje některé paralely. Jejich kroky podobně jako před válkou směřují pod zemský povrch. Ne do dolů, které museli horníci narychlo opustit, ale do zákopů a podzemích šachet, kde hledají úkryt před nebezpečím, zatímco frontová linie postupuje jedním či druhým směrem a zanechává za sebou nenávratné stopy na tváři krajiny, prázdné domovy a poznamenané lidské osudy – zarývá se hluboko do navršených sedimentů půdy a paměti.
Davydenko zajímá, co si v sobě mohou, i přes zásah ničivé vnější síly, uchovat místa, ke kterým máme hluboký vztah. Její tvorba je citlivá a poetická, zároveň ale otevírá znepokojivá témata a nastoluje zásadní otázky, které se dotýkají každého z nás. Jak se díváme na obrazy války? Co nám sdělují a jak na nás působí? Existuje rozdíl mezi těmi, které nám předkládají média a osobním svědectvím transformovaným do umělecké výpovědi?