Nosím v sobě krajinu
– 30. 9. 2026
Místo konání: Holešov
nám. F. X. Richtra 190, Holešov
- Kultura
O akci
Nosím v sobě krajinu – výstava Zuzany Pernicové v holešovickém zámku. Krajina není jen vnějším prostorem, ale i pamětí. Stromy, kameny nebo řeky uchovávají stopy času stejně jako naše vzpomínky, které nás utvářejí a neustále přepisují. Některé okamžiky se vytrácejí, jiné se náhle vynoří a promění náš vnitřní svět. Právě toto propojení člověka, paměti a krajiny je ústředním tématem tvorby Zuzany Pernicové. Výstava představuje její práce na papíře – materiálu křehkém a zranitelném, který se podobá lidské duši. Autorka s ním pracuje netradičně: kreslí uhlem i trávou, mačká ho, trhá, skládá a sešívá červenou nití. Výsledné kresby a objekty vytvářejí snový svět, kde se prolínají krajiny, lidské postavy a autorčiny poznámky. Díla jsou proměnlivá – mění se s úhlem pohledu i světlem, a vyžadují proto čas a pozornost.
Ve zkratce
- Výstava spojuje téma krajiny a lidské paměti prostřednictvím netradičních technik na papíře.
- Zuzana Pernicová pracuje s papírem jako s živým materiálem – trhá, mačká a sešívá ho, aby vyjádřila křehkost a proměnlivost vzpomínek.
- Díla se mění podle úhlu pohledu a světla, takže každá návštěva odhaluje nové detaily.
- Kromě starších prací představuje výstava i nový soubor děl, který rozvíjí motiv krajiny jako prostoru paměti.
- Výstava probíhá v historických prostorách holešovického zámku.
Popis události
Krajina není jenom prostorem. Je svým způsobem pamětí: stromy ukrývají záznam minulosti v letokruzích, kameny a skály nesou otisky tisíciletí, koryta řek uchovávají stopy vody, která jimi po staletí protékala. Krajinu si nosíme i v sobě – je utvářená našimi vzpomínkami, velkými i nenápadnými okamžiky, které nás proměňují, aniž bychom si toho všimli. Stejně jako skutečná krajina, i ta naše vnitřní se neustále přepisuje. Některá místa jsou na výsluní, jiná zarůstají a zdánlivě mizí. A někdy stačí jediný okamžik, aby se dávno zapomenutá vrstva znovu otevřela.
Téma člověka, paměti a krajiny je celoživotním námětem tvorby Zuzany Pernicové. Jejím oblíbeným materiálem je papír, protože je překvapivě podobný člověku. Je křehký a snadno zranitelný. I když jej pečlivě opravíme, nikdy už není stejný jako předtím. Každá jizva se stává součástí jeho příběhu, stejně jako každá zkušenost zůstává vepsána v nás.
Zuzana na papír kreslí uhlem i trávou, mačká jej, trhá, skládá na sebe, sešívá červenou nití a nechává prostupovat části jednotlivých vrstev. Ve svých kresbách a papírových objektech vytváří snový svět, kde se krajina prolíná s lidskou figurou, tvářemi i autorčinými rukopisnými poznámkami. Výsledná díla nelze obsáhnout jediným pohledem – proměňují se s pohybem diváka i dopadajícím světlem.
Výstava v krásných prostorách holešovského zámku představuje vedle vybraných starších prací především nový soubor děl, v němž autorka rozvíjí motiv krajiny jako prostoru paměti. Nejde o krajinu, kterou lze najít na mapě, ale o tu, kterou si každý z nás nosí v sobě – proměnlivou, křehkou a jedinečnou.