Norma 2026 - znovuzrození

ENGLISH FOLLOWS

Norma 2026 – Znovuzrození
23.-25. října, 2026 ~ Studio Hrdinů

Tři představení letošního, již osmého, ročníku festivalu představí převážně současnou polskou taneční scénu. Všechny propojuje silný myšlenkový základ a prolínání filozofie s kulturně společenskými aspekty. V tématicky závažných inscenacích, stejně jako v minulých ročnících, silně rezonuje ženský element. Festival otevře česká premiéra tanečního představení Phoenix.Sun choreografky Kasii Wolińské, které vzniklo v koprodukci berlínského festivalu Tanz im August a Studia Hrdinů / festivalu Norma. V rámci letošního festivalu opět dostává prostor i představení, které je otevřené dětskému publiku – Birth Days (polsky: U-rodziny). Sobotní večer pak bude patřit představení To bitch or not to bitch uskupení Hertz Haus, které se objevilo v letošním výběru Polské taneční platformy (konání září 2026). Navazujeme také na prezentaci projektu ve fázi vzniku (work in progress) s potenciálem dalšího jeho rozvíjení v rámci dramaturgie Studia Hrdinů, a to s performancí, která vzniká ve spolupráci performera Pasiho Mäkeleho a mezinárodní umělecké skupiny působící v České republice Ferst Dadler. Theater Concrète festivalový program uzavře v neděli 25. října.

Náš program chceme co nejvíce otevřít publiku a pro umělce získat zpětnou vazbu, proto jsme připravili prostor pro debaty s tvůrci. Stejně tak se snažíme úzce seznámit studenty divadelních oborů s tvorbou zahraničních autorů, proto jsme v letošním roce funkčně propojili studenty Katedry autorské tvorby a pedagogy z pražské DAMU s tvůrci inscenace Phoenix.Sun. Výstupy z této spolupráce mají podobu workshopů a seminářů. Festival Norma a Dance Connected hostí laboratorní setkání organizované Performat Foundation a Institutem Adama Mickiewicze. Setkání pod názvem Practice of Change je realizační součástí projektu International Dance Alliances a jeho cílem je vybudovat dlouhodobou a smysluplnou síť na podporu tance a choreografie, která bude reagovat na naléhavou potřebu udržitelnějších, inkluzivnějších a odolnějších modelů umělecké tvorby a mezinárodní spolupráce.

Od nuceného přesunu Festivalu Norma z Ostravy do Prahy je leitmotivem jeho existence finanční podpora Ministerstva kultury, která je zcela nepředvídatelná (ročník s nejvyšší podporou následovala v roce příštím podpora nulová atd.). Na podporu od Magistrátu hlavního města Prahy jsme pak nedosáhli nikdy; Praha je zřejmě tanečními inscenacemi s oborovým přesahem přesycena, proto toto bude s největší pravděpodobností poslední ročník našeho festivalu, pro který zároveň stále hledáme i různé jiné podoby fungování. Je ovšem na místě přiznat, že energie držet, tento za hranicemi oceňovaný festivalový formát s výběrovou dramaturgií, při životě, ubývá.

Festival v roce 2026 podpořili:
Magistrát hlavního města Prahy, Praha 7, polský Národní institut hudby a tance v rámci programu PolandDances / Tournée a polské Ministerstvo kultury a národního dědictví.

pátek 23.10.
20.00 Kasia Wolińska: Phoenix.Sun

sobota 24.10.
16.00 Hanna Bylka-Kanecka: Birth Days
19.00 Hertz Haus: To bitch or not to bitch

neděle 25.10.
10.00 – 12.30 Practice of Change – laboratorní setkání
18.00 Pasi Mäkelä a Ferst Dadler: Theater Concrète /work-in-progress/

Phoenix.Sun
Koncept, režie, choreografie: Kasia Wolińska
Dramaturgie: Jette Büchsenschütz
Hudba: Heinali aka Oleh Shpudeiko
Video: Denis Kozerawski
Světelný design: Václav Hruška

bez mluveného slova

Oheň je motorem a nástrojem transformace: spalování, zničení, znovuzrození. Phoenix.Sun je choreografické zkoumání vlivů a estetiky tohoto základního elementu. Tento projekt vznikl po těžké osobní a profesní krizi, kterou autorka prožila před dvěma lety a která ji donutila hluboce se zamyslet nad rolí umění v jejím osobním životě. Zkušenost s osobním tématem vyhoření ji vedla k tomu, že svou praxi založila na hlubokém vnitřním imperativu, a zároveň si přála dát jí sociální rozměr a vytvořit nové pracovní metody, které otevírají perspektivu udržitelnosti, týmové práce a obnovy umělecké inspirace a vitality tančícího těla.

Koncepce byla inspirovaná metodologií a filozofií polského multidisciplinárního umělce Władysława Hasiora, italského umělce Piera Paola Pasoliniho a pyrofeminismu. Jde o pokus konfrontovat a transformovat realitu v plamenech a svět v environmentální, politické a sociokulturní krizi. Spolu s pozvanými spolupracovníky zkoumáme dualitu plamenů – jejich tvůrčí a destruktivní sílu – cílem je vyvinout techniky, které evokují emocionální krajiny a afektivní stavy a vytvářejí trvalou rezonanci v těle a představivosti diváka.

Phoenix.Sun vznikalo během rezidenčního pobytu ve Studiu Hrdinů v červenci 2026, premiéru bude mít v srpnu 2026 na festivalu Tanz im August v Berlíně.

Koprodukce: Tanz im August / HAU Hebbel am Ufer, Institut Adama Mickiewicze a
Polský institut v Berlíně; Studio Hrdinů, Česko-německý fond budoucnostii, Culture
Moves Europe, Festiwal Ciało/Umysł, Narodowy Instytut Muzyki i Tańca, Miasto Stoleczne Varšava

Partneři: Im_Flieger, Bears in the Park/ rezidenční program, Lokomotiva, Stanica, Polka
Dot Foundation, Gdański Archipelag Kultury

Podpořeno Polským institutem v Berlíně, Institutem Adama Mickiewicze a Česko-německým fondem budoucnosti

Birth Days
Choreografie: Hanna Bylka-Kanecka
Tvorba a představení: Janusz Orlik, Anna Steller
Hudba: Aleksandra Słyż
Světelný design: Ewa Garniec
Konzultace scénografie: Alicja Bielawska
Rostlinné barvení lan: Ewa Garniec Złota
Kostýmy: Angelina Janas-Jankowska
Producenti: Izabella Nowacka, Karolina Wycisk

taneční představení pro rodiny s dětmi od 3 let
bez mluveného slova
omezená kapacita

Birth Days (polsky: U-rodziny) je taneční představení zkoumající těhotenství a porod.
Je to poetická cesta tajemnými akty stvoření, formováním lidského těla a úchvatnou fyziologií zrození. Vypráví o intimních procesech,které utvářejí nové existence a odhalují nevyřčené příběhy. Oslava života, jak se rodí – pozvání k otevření se tomu, co přináší. Představení je vhodné pro děti od pěti let.
„Existence“ – slovo, které definuje náš ústřední úkol – v sobě nese ozvěnu zrození jako vynoření. V klasické latině ex sisto znamenalo doslova „vystoupit“, „vyjít na povrch“, „narodit se“. […] Spolu se všemi živými bytostmi patříme do říše těch, kteří se odhalují skrze zrození, podníceni pohybem stávání. Možnost existence je tak zaručena za cenu úsilí vynaloženého proti stagnaci. Jolanta Brach-Czaina, Škvíry existence

Představení spolupořádá polský Národní institut hudby a tance v rámci programu PolandDances / Tournée, který je spolufinancován Ministerstvem kultury a národního dědictví.

To bitch or not to bitch
Režie, choreografie: Hertz Haus (Magdalena Kowala, Natalia Murawska, Joanna Woźna, Anna Zglenicka)
Hudba: Wojciech Wilk
Dramaturgická konzultace: Patrycja Kowańska
Světelný design: Filip Ejsmont a Hertz Haus

V polštině s anglickými titulky
Představení pro dospělé publikum, nahota

Být, či nebýt pro tělo. V kulturních a sociálních kontextech uzavíráme koncepty a soudy. Má být tělo pošpiněné, nebo zůstat v čistotě? Neposkvrněné, nebo zůstat tím, čím je ve své podstatě? Existují univerzální kritéria pro řešení dilemat? Pro umělkyně jsou důležité fyzičnost, vnitřnosti, trávení a vylučování, ekzémy a skvrny; laboratoř, kde se fyziologie setkává s filozofií.
Soubor Hertz Haus připravil velmi silné a dojemné představení, jehož výchozím bodem je příběh znásilnění Lukrécie. Je to příběh o hranici oddělující čisté od špinavého a to, co lze v divadle ukázat od toho, co by se ukazovat nemělo. Účinkující zkoumají možnosti, jak z jeviště nahlas promluvit o špíně, fyziologii, fyzičnosti a vytvářet scény, které nesmazatelně utkví v paměti.
Představení vyhrálo soutěž ShakespeareOFF na 28. ročníku Shakespearovských slavností v Gdaňsku v roce 2024. Cena byla udělena za inovativní přístup k Shakespearovu dílu na úrovni obsahu (výběr básně „Únos Lukrécie“) a formy provedení. Komise zdůraznila originální přístup k tématu znásilnění, bez nutnosti explicitního znázornění násilí, ale soustředěním se na stopy, které znásilnění zanechává na ženském těle a ženské psychice, a také na péči o poškozené tělo.
Představení bylo vybráno na přehlídku Polská taneční platforma 2026, která se bude konat v září ve Vratislavi.

Představení spolupořádá polský Národní institut hudby a tance v rámci programu PolandDances / Tournée, který je spolufinancován Ministerstvem kultury a národního dědictví.

Theater Concrète (work-in-progress)

Umělecký tým: Pasi Mäkelä, Elia Moretti, Keya Singh, Natalie Tun, Inga Zotova-Mikshina

Ferst Dadler – Elia Moretti (IT/CZ) a Inga Zotova-Mikshina (RU/CZ) – je pražská experimentální performativní skupina působící na pomezí umění a ekologie, která zkoumá vztahové struktury a politiku intimity. Jejich tvorba zahrnuje instalace, performance, práci se zvukem i komunitní facilitaci; vytvářejí prostory pro sdílenou intimitu a konfrontaci jakožto způsoby, jak poznávat a uctívat komplexnost vzájemné závislosti. Ferst Dadler vytváří performativní prostředí pro hybridní, pluralitní postupy, v nichž význam vzniká skrze sdílenou přítomnost.
Ke svému nadcházejícímu projektu skupina přizvala ke spolupráci Pasiho Mäkelä (FI/CZ) – umělce, který byl nedávno nominován na Cenu Thálie. Tento finský performer, hudebník, režisér a konceptuální umělec vystudoval divadelní režii na Akademii umění v Turku (Turku Arts Academy). Je úzce spjat s finskou scénou experimentálního divadla, včetně souborů Reality Research Center a Circus Maximus.

„Důraz klademe na samotné vědomí a na transformaci divadelního prostoru, aby vznikl jeden celek. Zejména jako oblast vědomí, ve chvíli kdy usínáme (Hypnagogie) a kdy se probouzíme (Hypnopompia). Takzvané bardo stavy mysli.“

Snažíme se aplikovat osobní studium bdění a usínání na představení a hudební postup. Tyto stavy lze nalézt zjednodušeně, například když publikum přijde do divadla a představení začne, nebo když skončí a publikum odchází, a také když umělec jde na jeviště nebo odchází – změněné stavy mysli každodenního života.

Zde je aparát divadla aparátem vědomí.

Snažíme se zpochybnit konvence naší performativní praxe a přestavovat a bořit struktury našich uměleckých konstrukcí, komponovat a rozkládat.

Jako divadelní kompoziční přístup vytváříme myšlenku divadla concrète podle hudebního termínu Musique concrète, který v roce 1948 vyvinul Pierre Schaeffer v pařížském Studiu d’Essai.
Musique Concrète využívá spíše surové materiály: environmentální nahrávky, píšťalky vlaků, lidské hlasy a zvuky strojů než standardní hudební stupnici. Nacházíme zde podobné materiály divadla, základní gesta a pozice, přicházení a odcházení, samotnou situaci představení, na rozdíl od textu nebo dramatických myšlenek, které mají symbolický nebo intelektuální význam.
Žádná pravidla: Musique Concrète ignoruje běžné představy o melodii, harmonii a rytmu a zaměřuje se čistě na zvukové textury. V divadle ignorujeme běžná pravidla příběhu, racionální myšlenky a smysl, zaměřujeme se čistě na textury prostoru a času, ignorujeme myšlenku běžných časových linií, dramatických oblouků, očekávání zábavy nebo rozumu, a na druhou stranu nemá žádná pravidla.

~~~~

Norma 2026 – Rebirth
October 23 – 25, 2026, Studio Hrdinů, Prague

The three performances of this year’s festival—now in its eighth edition—will showcase the contemporary Polish dance scene. They are united by a strong conceptual foundation and an interplay between philosophy and socio-cultural themes. As in previous years, the female perspective resonates powerfully throughout these thematically significant productions. The festival will open with the Czech premiere of the dance piece Phoenix.Sun by choreographer Kasia Wolińska, a co-production between the Berlin-based Tanz im August festival and Studio Hrdinů / the Norma festival. This year’s festival once again features a performance open to young audiences: Birth Days (Polish: U-rodziny). Saturday evening will be dedicated to the piece To bitch or not to bitch by the Hertz Haus collective, a work selected for this year’s Polish Dance Platform (scheduled for September 2026). We are also continuing the practice of presenting works-in-progress with the potential for further development within the Studio Hrdinů programming; this time, the spotlight is on a performance created through the collaboration of performer Pasi Mäkelä and Ferst Dadler, an international artistic group based in the Czech Republic. The festival program will conclude on Sunday, October 25, with Theater Concrète.
We aim to open our program to the audience as much as possible and gather feedback for the artists; therefore, we have created opportunities for discussions with the creators. We also strive to familiarize theatre students closely with the work of international authors, which is why this year we have established a practical collaboration between students and faculty from the Department of Authorial Creativity and Pedagogy at Prague’s DAMU and the creators of the production Phoenix.Sun. The outcomes of this collaboration take the form of workshops and seminars. The Norma and Dance Connected festivals are hosting a laboratory gathering organized by the Performat Foundation and the Adam Mickiewicz Institute. Titled Practice of Change, this meeting is part of the International Dance Alliances project; it aims to build a long-term, meaningful network supporting dance and choreography that addresses the urgent need for more sustainable, inclusive, and resilient models of artistic creation and international collaboration.
Since the Norma Festival was forced to relocate from Ostrava to Prague, its existence has been defined by the unpredictability of financial support from the Ministry of Culture (with a year of peak funding followed by a year of zero support, and so on). We have never managed to secure funding from the Prague City Hall; the city is evidently saturated with dance productions that cross disciplinary boundaries, and this will most likely be the final edition of our festival—though we continue to explore alternative ways for it to operate. It must be admitted, however, that our energy is waning when it comes to keeping this festival format—which is acclaimed abroad for its curated programming—alive.

In 2026 the festival was supported by:
The Prague Municipality, Prague 7, National Institute of Music and Dance as part of PolandDances / Tournée Program, co-financed by the Ministry of Culture and National Heritage.

Friday Oct 23rd
20.00 Kasia Wolińska: Phoenix.Sun

Saturday Oct 24th
16.00 Hanna Bylka-Kanecka: Birth Days
19.00 Hertz Haus: To bitch or not to bitch

Sunday Oct 25th
10.00 – 12.30 Practice of Change – laboratory session
18.00 Pasi Mäkelä and Ferst Dadler: Theater Concrète /work-in-progress/

Phoenix.Sun
Concept, director, choreography: Kasia Wolińska
Dramaturgy: Jette Büchsenschütz
Music: Heinali aka Oleh Shpudeiko
Video: Denis Kozerawski
Light design: Václav Hruška

no language

“Phoenix.Sun” by Kasia Wolińska is a dance solo about destruction, renewal, and transformation. Accompanied by live music and video art, the piece portrays the body in a constant cycle of creation and decay.
Inspired by the fire sculptures of Władysław Hasior, Kasia Wolińska’s new dance solo is born from the urge to set fires: The choreography becomes a meditation on a world in flames, a sacrificial rite of mourning and birthing. “Phoenix.Sun” is created in collaboration with composer Heinali and video artist Denis Kozerawski. Held together by live music and images, the dancing body on stage constantly cycles between emergence and disintegration. Rising from the ashes of those annihilated and born in flames, the work invites the audience to gaze into the blaze and summon beauty, terror, and transformation.
Phoenix.Sun was developed during a residency at Studio Hrdinů in July 2026 and will premiere in August 2026 at the Tanz im August festival in Berlin.

Coproduction: Tanz im August / HAU Hebbel am Ufer, Adam-Mickiewicz-Institute and
Polish Institute Berlin; Studio Hrdinů, Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds, Culture
Moves Europe, Festiwal Ciało/Umysł, Narodowy Instytut Muzyki i Tańca, Miasto Stoleczne Warszawa

Partners: Im_Flieger, Bears in the Park/Residency Program, Lokomotiva, Stanica, Polka
Dot Foundation, Gdański Archipelag Kultury

Supported by the Polish Institute in Berlin and the Adam Mickiewicz Institute

This work was produced with the financial assistance of the European Union. The views
expressed herein can in no way be taken to reflect the official opinion of the European Union

Funded by Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds

Birth Days
Choreography: Hanna Bylka-Kanecka
Creation & Performance: Janusz Orlik, Anna Steller
Music: Aleksandra Słyż
Lighting Design: Ewa Garniec
Scenography Consultation: Alicja Bielawska
Plant-Based Rope Dyeing: Ewa Garniec Złota
Costume Design: Angelina Janas-Jankowska
Producers: Izabella Nowacka, Karolina Wycisk
Poster Design: Patrycja Mastej

a dance performance for families with children aged 3 and over
no language
limited capacity

Birth Days (Polish: U-rodziny) is a dance performance exploring pregnancy and birth. It is a poetic journey through the mysterious acts of creation, the formation of the human body, and the awe-inspiring physiology of being born. It speaks of the intimate processes that shape new existences and unfold untold stories. A celebration of life as it emerges—an invitation to open ourselves to what it brings.

“Existence”—a word that defines our central task—carries within it the echo of birth as an emergence. In classical Latin, ex sisto meant, quite literally, “to step out,” “to surface,” “to be born.” […] Together with all living beings, we belong to the realm of those who reveal themselves through birth, stirred by the movement of becoming. The possibility of existence is thus granted at the cost of an effort made against stagnation.
Jolanta Brach-Czaina, Cracks in Existence

The performance is co-organized by the National Institute of Music and Dance as part of PolandDances / Tournée Program, co-financed by the Ministry of Culture and National Heritage.

To bitch or not to bitch
Direction, choreography, performance: Hertz Haus (Magdalena Kowala, Natalia Murawska,
Joanna Woźna, Anna Zglenicka)
Music: Wojciech Wilk
Dramaturgical consultation: Patrycja Kowańska
Light direction: Filip Ejsmont & Hertz Haus

In Polish with English subtitles
Performance for adult audiences, nudity

To be or not to be for the body. In cultural and social contexts, we closet concepts and – yet –
judgments. Dirty body or in purity? Unblemished or remaining what it is in its essence? Are there universal criteria to resolve the dilemmas? For female artists, physicality, guts, digestion and excretion, blemishes, eczema and stains are important; a laboratory where physiology meets philosophy.
Spots, stains and blemishes. They constantly recur in Shakespeare’s works. No doubt present directly – as signs of violence: blood stains or fatal blows. Hertz Haus, in its performance “To bitch or not to bitch,” takes as its starting point` Shakespeare’s poem , “The Rape of Lucretia,” but without reaching for direct representations of violence. Instead, she focuses on the traces that rape leaves on the female body and female psyche, and on the care of the harmed body.
It is also a story about the boundary separating the clean from the dirty and what can be shown in the theater from what should not be shown.

The play won the ShakespeareOFF competition at the 28th edition of the Shakespeare Festival in Gdansk in 2024. The award was given for its innovative approach to Shakespeare’s work on the level of content (the choice of the poem , “The Rape of Lucretia”) and the form of performance. The verdict emphasized the original approach to the theme of rape, without reaching for direct representations of violence, focusing on the traces that rape leaves on the female body and female psyche, as well as on the care of the harmed body.

The performance is co-organized by the National Institute of Music and Dance as part of PolandDances / Tournée Program, co-financed by the Ministry of Culture and National Heritage.

Ferst Dadler with Pasi Mäkelä: Theater Concrète

Artistic team: Pasi Mäkelä, Elia Moretti, Keya Singh, Natalie Tun, Inga Zotova-Mikshina

Ferst Dadler – Elia Moretti (IT/CZ) and Inga Zotova-Mikshina (RU/CZ) – is a Prague-based experimental performative group working at the intersection of art and ecology, exploring relational structures and the politics of intimacy. Their practice spans installation, performance, sound, and community facilitation, creating spaces for collective intimacy and confrontation as ways to study and honor the complexity of interdependence. Ferst Dadler crafts performative environments for hybrid, pluralistic practices where meaning emerges through shared presence.
For their upcoming project, the group invites Pasi Mäkelä (FI/CZ) — a recently Thalia Award-nominated artist — into collaboration. A Finnish performer, musician, director, and conceptual artist, Pasi studied theatre directing at Turku Arts Academy. He is closely connected with Finnish experimental theatre scenes including Reality Research Center and Circus Maximus.
The focus here is in the consciousness itself and to transform a theater space to be as one. Especially as the area of consciousness when we fall asleep (Hypnagogia) and where we wake up (Hypnopompia). The so-called bardo states of the mind.
We try to apply the personal study of waking and falling asleep into a performance and musical progress. These states are to be found in simplified manner for example when the audience comes to the theater and the show starts or when it ends and audience leaves, also when the performer goes to stage or leaves, the altered states of mind of everyday life.
Here the apparatus of theater is an apparatus of consciousness.
We try to challenge the conventions of our performance practice, and re-build and demolish the structures of our artistic constructions, compose and decompose.
As a theater compositional way we are coining the idea of Theater concrète after the music term Musique concrète which was developed in 1948 by Pierre Schaeffer at Studio d’Essai in Paris
Musique Concrète uses Raw Materials: environmental recordings, train whistles, human voices, and machine noises rather than standard musical scale we find similar materials of the theater, rudimental gestures and positions, coming and going, the performance situation itself as opposed to text or dramatic ideas that have symbolical or intellectual meaning.
No Rules: Musique Concrète ignores normal ideas of melody, harmony, and rhythm to focus purely on sound textures. Applied to theater we ignore normal rules of story, rational ideas and sense, to focus purely on textures of space and time, Ignore the idea of common time lines, drama arches, expectation of entertainment or reason, and then again it has no rules.