Na rozcestí – Meziválečná architektura v Japonsku
– 1. 11. 2026
Místo konání: Okna
Klatovská třída 721/110, Plzeň, Plzeňský kraj
- Kultura
O akci
V Semlerově rezidenci představuje autorský tým kreativní skupiny Okolo rozšířenou verzi výstavy Na rozcestí: Meziválečná architektura v Japonsku. Původně vznikla na začátku roku pro Winternitzovu vilu a vychází ze Štěchova výzkumu v Japonsku a podrobné fotografické dokumentace. Výstava se zaměřuje na meziválečnou japonskou modernistickou rezidenční architekturu, kde se prolínaly japonské stavební a kulturní tradice s avantgardními podněty z Evropy a USA. Představuje různé příklady japonské moderny, v nichž se střet i syntéza Východu a Západu projevují odlišnými způsoby. Historické souvislosti sahají až k období Meidži (1868–1912), kdy Japonsko procházelo modernizací za podpory západních mocností, a pokračují přes éru Taišó (1912–1926) až k nástupu císaře Hirohita v roce 1926. Pro Semlerovu rezidenci byly doplněny nové panely, které rozšiřují téma o veřejné a obytné realizace raného modernismu a art deca.
Ve zkratce
- Prolínání japonských tradic a západního modernismu v meziválečné architektuře
- Fotografická dokumentace a výzkum Štěcha v Japonsku
- Různorodé příklady modernistických rezidencí s odlišnými přístupy k syntéze kultur
- Rozšířená verze výstavy s novými panely o veřejných a obytných stavbách
- Zaměření na méně známé architekty mimo české tvůrce působící v Japonsku
Popis události
Autorský tým kreativní skupiny Okolo představuje v Semlerově rezidenci rozšířenou verzi výstavy Na rozcestí: Meziválečná architektura v Japonsku, která vznikla na začátku tohoto roku pro Winternitzovu vilu. Výstava je založena na Štěchově vlastním výzkumu v Japonsku a podrobné fotografické dokumentaci. Expozice představuje rozmanité příklady meziválečné japonské modernistické rezidenční architektury, jejímž hlavním tématem bylo především prolínání japonských stavebních a kulturních tradic s novými avantgardními podněty přicházejícími z Evropy a USA. Všechny zastoupené domy jsou navzájem velmi odlišnými příklady japonské moderny, v nichž se pomyslný střet i syntéza Východu a Západu zároveň projevují různými způsoby. To vychází z celkového historického vývoje země. Meziválečné období totiž navazuje na předchozí etapu Meidži (1868–1912), kdy císařství zažilo prudkou modernizaci za podpory západních mocností. Následovalo období Taišó (1912–1926) a posléze dlouhá éra Šówa císaře Hirohita, který nastoupil do čela státu v roce 1926 a vládl až do roku 1989. Meziválečné období je obecně charakteristické na jedné straně výbušnou imperiální politikou Japonska a na druhé straně celkovou modernizací a počáteční westernizací společnosti i institucí. V oblasti architektury začali první modernističtí průkopníci navrhovat moderně koncipované domy pod vlivem evropského a amerického modernismu již ve dvacátých letech. Patřili k nim architekti jako Sutemi Horiguchi, Iwao Yamawaki, Koji Fujii nebo Kameki a Nobuko Tsuchiurovi. Důležitý byl i vliv velkých osobností, jako byli Frank Lloyd Wright z USA nebo Henri Rapin z Francie. Výstava se záměrně vyhýbá práci českých architektů Jana Letzela a Antonína Raymonda, jejichž významné aktivity v Japonsku jsou u nás přece jen více známé. Pro Semlerovu rezidenci vzniklo několik dalších panelů, které rozšiřují téma rezidenční architektury i do oblasti veřejných a obytných realizací raného modernismu a art deca.