Komentovaná prohlídka výstavy Jako kreslit do písku a křest katalogu s autorkami

– 17. 10. 2026

Místo konání: Libčice nad Vltavou

  • Kultura
Komentovaná prohlídka výstavy Jako kreslit do písku a křest katalogu s autorkami
Komentovaná prohlídka výstavy Jako kreslit do písku a křest katalogu s autorkami

O akci

V Galerii Uhelný mlýn proběhne komentovaná prohlídka podzimní výstavy Jako kreslit do písku spojená s křtem katalogu. Na výstavě se představí tři umělkyně různých generací – Marie Filippovová, Milada Othová a Dagmar Šubrtová. Jejich tvorbu spojuje pozornost k materiálu a procesu vzniku díla, kde se zkušenost a dovednost prolínají s intuicí a náhodou. Písek jako symbol proměny a času se stává ústředním motivem výstavy. Marie Filippovová ve svých kresbách reflektuje téma pohybu a osudů migrantů, Milada Othová pracuje s tradičními technikami odlévání bronzu a zanechává stopy procesu ve výsledném díle. Dagmar Šubrtová čerpá inspiraci z postindustriální krajiny a využívá materiály jako hlína, uhlí nebo písek, které nechává přirozeně proměňovat. Výstava propojuje tři pohledy na soustředěné „bytí v tvorbě“ a otevírá témata času, vrstvení, proměny a pomíjivosti.

Ve zkratce

  • Setkání s autorkami výstavy při komentované prohlídce a křtu katalogu.
  • Objevte tři různé generace umělkyň a jejich osobité přístupy k tvorbě.
  • Písek jako metafora proměny a času ve výtvarném zpracování.
  • Tvorba inspirovaná migrací, archeologií a postindustriální krajinou.
  • Možnost nahlédnout do procesu vzniku děl, kde se snoubí dovednost a náhoda.

Popis události

Komentovka a křest katalogu výstavy Jako kreslit do písku. Galerie Uhelný mlýn představí na letos poslední, podzimní výstavě tři výrazné umělkyně různých generací – Marii Filippovovou (1938), Miladu Othovou (1944) a Dagmar Šubrtovou (1973). Jejich osobité přístupy k tvorbě spojuje pozornost k materiálu a samotnému procesu vznikání díla, v němž se zkušenost a dovednost doplňují s intuicí a náhodou. Písek jako materiál vzpomínek a proměny v čase se tak na výstavě stává metaforou soustředěného pohroužení do tvorby. Název výstavy vychází ze vzpomínky Marie Filippovové na dětské kreslení klacíkem do písku a předjímá autorčin celoživotní vztah ke kresbě, prostoru a figuře, její kolekce kreseb se zabývá tématem, které sama nazvala Pohyb, v podstatě jde ale o zobrazení složitého osudu migrantů. Milada Othová pracuje se starými technikami odlévání bronzu do písku a na ztracený vosk a stopy procesu ponechává jako přirozenou součást výsledného díla, které na nás mnohdy působí jako archeologický nález. Dagmar Šubrtová povětšinou čerpá materiál z postindustriální krajiny – hlínu, uhlí, popel či písky drtí, vrství a nechává přirozeně proměňovat, inspirovaná postupy dávných alchymistů. Výstava propojuje tři podoby soustředěného „bytí v tvorbě“ a otevírá témata času, vrstvení, proměny a pomíjivosti.

Podobné akce