Její pastorkyňa
– 31. 1. 2027
Místo konání: Marco Salvadori-fan
Lidická 1863/16, Brno
- Kultura
O akci
Její pastorkyňa je jedno z klíčových děl českého realistického dramatu, které poprvé zaznělo v pražském Národním divadle v roce 1890. Od té doby se hra stala nedílnou součástí české divadelní klasiky, a to i díky úspěšné operní adaptaci Leoše Janáčka z roku 1904. Autorka Gabriela Preissová (1862–1946) se svými díly prosazovala v době, kdy realismus teprve hledal své místo na českých jevištích. Její hry, včetně Její pastorkyně, odhalovaly tehdejší společenské problémy a často čelily kritice za svou otevřenost a morální vyhrocenost. Příběh se odehrává ve venkovské vsi a sleduje osudy Kostelničky, která se snaží chránit svou nevlastní dceru Jenůfu před hanbou. Když zjistí, že Jenůfa čeká dítě s lehkovážným Števou, rozhodne se v zoufalství pro tragický čin. Zatímco Kostelnička se potýká s důsledky svého rozhodnutí, Jenůfa nachází cestu k smíření a lásce. Drama tak nabízí silný emocionální náboj a hluboké zamyšlení nad morálkou a lidskými vztahy. V našem divadle byla Její pastorkyňa naposledy uvedena v roce 1950. Nyní se diváci mohou těšit na novou inscenaci v režii Petra Gazdíka, která přinese svěží pohled na tento plnokrevný příběh.
Ve zkratce
- Klasické drama Gabriely Preissové, které se stalo součástí české divadelní klasiky.
- Silný příběh plný emocí a morálních dilemat, odehrávající se ve venkovském prostředí.
- Nová inscenace v režii Petra Gazdíka po více než 70 letech od posledního uvedení v našem divadle.
- Možnost vidět naživo jedno z klíčových děl českého realismu, které formovalo tehdejší divadelní scénu.
Popis události
Takové byly reakce na první uvedení dramatu Její pastorkyňa v roce 1890 v pražském Národním divadle. Od té doby bylo drama uvedeno jen od roku 1945 nesčetněkrát a zásadního významu získalo i po úspěchu operní adaptace Leoše Janáčka z roku 1904.
Gabriela Preissová (1862–1946) byla již v té době uznávanou autorkou a dramatičkou. O rok dříve mělo premiéru její první drama Gazdina roba, které napsala podle své povídky přímo na popud tehdejšího ředitele Národního divadla F. A. Šuberta. Byla to doba, kdy na české jeviště vstoupil nový umělecký směr realismus, a tak hry, které dnes považujeme za „českou klasiku“ (Naši furianti L. Stroupežnického, Maryša bratří Mrštíků, Vojnarka a Otec A. Jiráska), musely obhájit své místo v dramaturgických plánech divadel.
Realistické popisování tehdejších problémů společnosti, často vyhrocené až do tragických situací nebylo obecenstvem přijímáno lehce, a proto byly hry často označovány za nemravné a nevhodné. Tak tomu bylo i v případě obou dramat Gabriely Preissové. Tehdejší úhel pohledu na příběhy povětšinou z venkovského života, které odhalovaly skutečné problémy běžných lidí, se naštěstí brzy pozměnil. Realismus obhájil své místo jak na jevištích, tak v srdcích diváků. Výše zmíněná dramata se pravidelně na česká jeviště vracejí a vybízejí k novému inscenování.
Její pastorkyňa vypráví příběh ve vsi vážené, obětavé, ale přísné Kostelničky, která se snaží chránit svou nevlastní dceru Jenůfu před hanbou a utrpením. Když zjistí, že Jenůfa čeká dítě se Števou, lehkovážným mladíkem, který si ji nemá v plánu vzít za manželku, rozhodne se jednat. Ve snaze uchránit dívčinu čest a zajistit jí lepší budoucnost v zoufalství učiní děsivý čin. Zatímco pro Kostelničku je tragické rozhodnutí zničující a zpochybní veškerou morálku, v niž dosud věřila, Jenůfa nakonec nalezne smíření, pochopení a lásku.
Na jevišti našeho divadla byla Její pastorkyňa uvedena jedinkrát, a to v roce 1950 v režii Zdeňka Dopity. Po dlouhé době se tak tedy naši diváci dočkají nové inscenace známého plnokrevného příběhu v režijním pojetí Petra Gazdíka.