Eliška Marie Kozlíková
– 29. 12. 2026
Místo konání: Nepomuk
náměstí Augustina Němejce, Nepomuk, Plzeňský kraj
O akci
Eliška Marie Kozlíková: Když se vrátím, jsem ještě stejná? Výstava obrazů Elišky Marie Kozlíkové reflektuje témata proměny, návratu a duality skrze osobní prožívání a vzpomínky. Autorka ve svých kresbách a malbách vytváří symbolický svět, kde se prolínají motivy králíka, lidského těla, přírody a organických struktur. Její tvorba často pracuje s principem propojení zdánlivých protikladů – vnitřního a vnějšího světa, těla a přírody, skutečnosti a snu. Výstava propojuje novější i starší díla a sleduje, jak se autorčiny opakující se motivy vyvíjejí v čase. Zároveň ukazuje, jak se proměňuje i člověk, který se k nim vrací. Otázka „Když se vrátím, jsem ještě stejná?“ tak rezonuje nejen s tvorbou, ale i s životní zkušeností každého, kdo se někdy vrátil k něčemu známému a zjistil, že se mezitím změnil. Vernisáž výstavy se koná 6. listopadu od 17:00 hodin.
Ve zkratce
- Symbolický svět plný motivů králíka, lidského těla a přírody
- Princip duality – propojení protikladů jako vnitřního a vnějšího světa, snu a reality
- Výstava sleduje proměnu autorčiných témat i jejího pohledu na ně v čase
- Otázka návratu a identity, která rezonuje s osobní zkušeností návštěvníků
- Vernisáž 6. listopadu od 17:00 hodin
Popis události
Když se vrátím, jsem ještě stejná? výstava obrazů
Vernisáž výstavy 6. 11. od 17.00 hodin
Když se vrátím, jsem ještě stejná? Tvorba Elišky Marie Kozlíkové vyrůstá z osobního prožívání, vzpomínek a potřeby hledat významy tam, kde se skutečnost prolíná se snem. Ve svých kresbách a malbách vytváří vlastní symbolický svět, v němž se opakovaně vrací motiv králíka, lidského těla, přírody a organických struktur. V její tvorbě se často objevuje také princip duality – propojení zdánlivých protikladů, které však mohou existovat současně. Vnitřní a vnější svět, tělo a příroda, vznik a zánik, skutečnost a sen se zde vzájemně prostupují a vytvářejí prostor pro proměnu. Motivy přitom nemají jediný pevně daný význam a v každém díle mohou získávat jinou podobu. Důležitá je pro autorku také myšlenka cykličnosti – toho, že některé věci v životě končí, proměňují se a znovu se vracejí, i když už v jiné podobě. Návrat tak nemusí znamenat návrat na stejné místo. Může znamenat návrat ke vzpomínce, vztahu, vlastnímu tělu nebo k sobě samému. Výstava propojuje novější práce se staršími díly a sleduje návraty k tématům, která se v autorčině tvorbě opakují. Ukazuje přitom nejen jejich proměnu v čase, ale i to, jak se proměňuje člověk, který se k nim znovu vrací. Když se vrátím, jsem ještě stejná? je proto otázkou nejen pro autorku, ale i pro každého, kdo se někdy vrátil k něčemu známému a zjistil, že se mezitím změnil.