Budigovi ve Svitavách: příběh továrníka i rodinné album

Městské muzeum a galerie ve Svitavách otevírá dosud neprezentovaný deník a rodinné fotografie Budigových. Výstava přibližuje nejen podnikatele a starostu Johanna Budiga, ale také soukromý život rodiny v době, kdy se Svitavám říkalo Západomoravský Manchester. Více než 160 fotografií, rodinný deník a dům, v němž dnes sídlí muzeum. Výstava ve Svitavách přináší nový pohled na Johanna Budiga, výraznou osobnost místního průmyslu i veřejného života, a na rodinu, která zanechala ve městě hmatatelnou stopu. Materiály ukazují, že za jménem továrníka a politika stojí také každodenní život několika generací. Johann Budig žil v letech 1832 až 1915. Ve Svitavách působil jako továrník a starosta, zapojoval se do komunální politiky a zasedal také v Říšské radě. Muzeum ho představuje nejen skrze tyto veřejné role, ale i prostřednictvím osobních pramenů, které dosud návštěvníci neměli možnost vidět. Výstava čerpá ze stovek fotografií rodiny a z deníku Budigovy dcery. Nově získaný fotoalbum obsahuje více než 160 snímků. Zachycují i soukromí rodiny, které se z úředních záznamů nebo přehledů o průmyslovém rozvoji města vyčíst nedá. Jeden záběr z roku 1909 pořídila Helene Budig v zahradě u rodinného domu – na místě, které dnes patří k muzejnímu areálu. Právě spojení osobního svědectví a známějších historických souvislostí dává výstavě její zvláštní rozměr. Návštěvník může sledovat nejen to, jak Budig působil ve městě, ale také prostředí, v němž jeho rodina žila. Muzeum uvádí, že deník i fotografie představuje veřejnosti poprvé. Rodina Budigových žila ve vile, v níž dnes sídlí Městské muzeum a galerie. Další výraznou stopou je dům na dnešní Dimitrovově ulici. Johann Budig jej nechal roku 1891 postavit na tehdejší Fabrikstraße pro své syny Maxmiliana a Fritze. Vila dnes slouží Okresnímu soudu. Maxmilian v ní vychovával šest dětí. Obě budovy připomínají, že průmyslová minulost města není uzavřená jen v muzeálních vitrínách. Je přítomná v jeho architektuře a v proměně funkcí, které domy během času dostaly. Příběhy německých svitavských továrníků byly po roce 1945 téměř zapomenuty. Rodina Budigových představuje výjimku také proto, že její potomci darovali rodinné materiály muzeu. Výstava tak připomíná nejen jednu podnikatelskou rodinu, ale i to, jak se historická paměť města může přerušit a později znovu skládat z uchovaných dokumentů.